Ohlasy na naši činnost

Vážené kolegyně, velmi děkuji za společnou péči o paní Krylovou! Jsem rád, že jste jí umožnily dožít doma. Děkuji i za flexibilitu a vstřícnost v komunikaci.

Michal Kouba, ÚHKT, Praha

 

Chtěli bychom tímto poděkovat paní Lucii Velesové a všem pečovatelkám Hospice sv. Hedviky za pomoc v těžké situaci, kterou si naše rodina procházela při vážné nemoci naší manželky a maminky.

Ještě před nedávnem by si nikdo z nás nedovedl představit, že by zvládl péči o nejbližšího člověka, který vyžaduje neustálou osobní a zdravotní péči. To již vůbec nehovoříme o lidských obavách být přítomen umírání a smrti. S pomocí druhých to ale vše zvládnutelné je a pečovatelky Hospice sv. Hedviky nám tuto pomoc poskytly. Hospicová domácí péče umožnila naší rodině zůstat pohromadě i při odchodu námi milovaného člověka. Žádná nemocnice, či jiné anonymní zařízení. Manželka, maminka a babička byla v prostředí, které důvěrně zná a obklopena milujícími lidmi. I při těžkém zdravotním stavu se mohla těšit ze sedmi vnoučátek. Děti zas viděly, že nemoc a smrt je přirozenou součástí života a jsou na těžké životní zkoušky lépe připravené než byla většina z nás.

Pečovatelky a sestřičky, které k nám docházely, zejména paní Andrejka a paní Martina, se staly součástí naší rodiny. Jejich přístup k nemocnému člověku a členům rodiny přesahoval pouhý výkon profese a byl naplněním krásného poslání. S manželkou a maminkou jednaly s úctou a pochopením. Do poslední chvíle pro ně zůstala člověkem, který si zaslouží respekt a důstojnost. Svými zkušenostmi, klidem a veselou náladou byly světlem temného období. I samotný okamžik smrti nám bylo s jejich pomocí dopřáno vnímat sice jako smutný a bolestný, zároveň však i jako hluboký a přirozený řád věcí na tomto pozemském světe.

Přejeme celému týmu Hospice sv. Hedviky hodně sil při jejich pomoci těžce nemocným, umírajícím a jejich rodinám.

Martin, Kateřina a Štěpánka

Dobrý večer paní Velesová,

chtěla jsem Vám jen dnes na rychlo napsat, jak moc jsem vděčná za Vaši pomoc. A za dnešní konzultaci s paní Kurucovou. Máma po cestě domů prohlásila, že jsme byli v nebi a potkali jsme anděla… Paní Kurucová dokázala pro nás nemožné, najít ta absolutně správná slova nejen pro moji mámu, ale i pro mě.

Jsem ráda, že jsem tam i mohla být, budu mámě ta slova připomínat až bude klesat na duchu. Paní Kurucová nabídla i praktickou pomoc, vlastně to nejdůležitější, promluvit se starouškama a snést z mámy to břemeno rozhodnutí za ně.

Nevím, jestli to co děláte, jestli je to běžná služba či ne, ale nám to přišlo až neuvěřitelné, že by dnes někdo někomu chtěl zdarma a účinně pomoct.

Děkuji Vám, moc si toho vážíme

Stáňa Bašatová

Setkání s anděly.

Má přítelkyně Eva umírala. Bylo jí krásných 85 let, před dvěma roky úspěšně zvládla rakovinu, která se nyní vrátila. Eva bojovala s mizejícími krvinkami, s mizejícími krevními destičkami, ubývala jí síla, už se ani nevydávala na procházky se svým pejskem. Věděla, že jí moc času nezbývá a o smrti jsme spolu hovořily. Chtěla zemřít doma.

Eva žila sama, i když měla mnoho přátel a já jsem byla jen jedna z nich, své umírání svěřila mně. Vozila jsem jí jednou za čtrnáct dnů na hematologii do motolské nemocnice a naše poslední cesta sem proběhla ve čtvrtek 21.srpna. V pátek ráno jsem ji nalezla doma na počátku cesty, z níž není návratu. Evina cesta na věčnost trvala deset dnů.

Krátce před tím jsem prožila nikým nezaviněné úmrtí doma, které vyšetřovala policie, věděla jsem, že zemřít doma je v Čechách zatím trochu nestandardní a bojovala jsem s pocity splnit Evino přání, zbavit se odpovědnosti, neudělat nějakou chybu, neublížit umírající přítelkyni.

Prvními anděly, které jsem potkala, byla moje rodina. Manžel, naše dospělé děti, snacha, její máma. Potom se objevili andělé další, manželé od Litoměřic, patřící do okruhu Eviných přátel. Přijeli i s polštáři a dekami a nás poslali, po několika probdělých nocích, vyspat se do vlastních postelí.

Lékaři, se kterými jsem Evin stav konzultovala, s rozhodnutím nechat Evu zemřít doma, souhlasili, avšak pomoci nemohli. A pak jsem potkala další anděle – Hospic sv. Hedviky z Kladna. Přišla jsem do kontaktu s Bc. Lucií Velesovou a sestrou pí. Markétou Černou. Neumím slovy vyjádřit svůj obdiv nad úkolem, který obě přijaly. Mně pomohly, poradily, tolerovaly mou nervozitu.

Společnost, ve které žijeme, pomoc Hospice sv. Hedviky a dalších neumí ocenit. A tak dle svého vlastního přesvědčení a vědomí říkám Bůh vám žehnej.

Marie Marková

Dobrý den paní Velesová,

chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat za snahu při zajištění pomoci pro mojí maminku! Bohužel se to už neuskutečnilo, ale všichni jsme díky Vám mohly mít naději…

Ještě jednou moc děkuji a s pozdravem

Urbanová L., Kamenné Žehrovice

Chtěla bych z celého srdce poděkovat paní Lucii Velesové a všem jejím spolupracovnicím za pomoc a podporu. Díky nim jsem zvládla doprovodit mojí maminku a nechat jí důstojně a v klidu domova odejít.

Byla až do konce mezi svými milovanými kočičkami a orchidejemi. Vím, že bych to bez jejich podpory určitě nezvládla.

Děkuji vám!

Alena Čapková

Milá paní Velesová,

tímto bych ráda vyjádřila poděkování za nasazení, které jste projevila během hospitalizace mé maminky v nemocnici Kladno, při jejím plánovaném převozu do domácího ošetřování.

Byť se tato aktivita již neuskutečnila, (vzhledem k brzkému skonu mé maminky) Vaše okamžitá reakce – zakoupení kyslíkového přístroje pro tento účel mne naplňují radostí z Vaší ochoty a vděčností, kterou tímto vyjadřuji.

Ať Pán Bůh žehná Vám i Vašemu dílu v hospici sv. Hedviky.

S pozdravem Eva Čápová

Kontakt

Lucia Řepová
+420 606 947 006
kontaktní formulář

Podpořte nás

Podpořte naši práci. Každým příspěvkem pomáháte. 2700508322 / 2010